Přes Doubravický hrad na Aljašku

Neděle 8. března. Opravdu krásný a slunečný den voněl již jarním příslibem. Do noh se usadila toulavá a jedinou možností ji zdolat bylo se jí poddat.
Vyrazil jsem jenom tak nazdařbůh lesem cik a cak, naprosto bez jakéhokoli cíle směrem k Doubravici. Zanedlouho počal krystalizovat jeden z cílů potulky - zřícenina hradu Doubravice. Uprostřed lesů severně od městyse na jednom z mnoha kopců se kdysi tyčil hrádek Protivy z Doubravice, podle některých pověstí hrad patřil loupeživým rytířům. Dnes je viditelné pouze torzo věže.

Na horních partiích hradu se nachází ohniště, často používané, na kterém jsem se rozhodl provést první test křesadla MFH. Nasbíral jsem něco suché trávy, listí a drobných klacíků. Nebudu tvrdit, že se povedlo na první škrtnutí, pokusů bylo třeba více, ovšem méně než deset. Jiskry zažehly trávu, plamínky začaly stravovat listí a i klacíky začaly s chutí olizovat.

 

Po sestupu z hradu do údolí potoka Nešůrky špičky mých bot zamířily proti toku vzhůru. Napřed po lesní svážnici, posléze přímo po břehu potoka. Údolí se zavíralo a po obou březích se počaly objevovat skalní výchozy. Čím výše proti toku jsem postupoval, tím byla příroda okolo divočejší. Nedaleko ode mne se zvedlo ze zálehů stádo spárkaté.
Téměř bez varování jsem dorazil na lesní flek, kde kdysi stál trampský srub Aljaška. Dnes se zde schází S.T.S. Usada a U.T.S. Aljaška. Jelikož konec neděle počal být již povážlivě blízko, pokračoval jsem kouzelnými peřejemi k domovu.

Olšová lžíce - wood carwing

Olšová lžíce   

Po určitém delším čase jsem se konečně dostal k některým věcem, které byly v plánu. Tak došlo i k vyřezávání ze dřeva. Dřevo jako přírodní materiál má svoji duši a tak by se k němu mělo i přistupovat.

Pro výrobu je potřeba pouze pár věcí. Několik dlát, dřevěné prkénko, tady olše a konečně chuť se do toho pustit. Na destičku jsem si namaloval hrubý tvar lžíce, který jsem vyřezal.

 Následovalo hrubší opracování dlátem a nožem. Nůž používám Opinel carbon. Dláta se dají použít i obyčejná stolařská, hlavně dutá. Moje skříň s vercajkem obsahuje hlavně dláta poděděná, vyrobená z velice kvalitního materiálu, některá jsou signována i před rok 1900. Takovéto nářadí již vyzařuje jakési fluidum, má svou duši ve které se zračí dovednosti všech mistrů, kteří je drželi v rukou.
 

Dokončení smirkovým papírem a vyřezání ornamentu do ručky.

Jako tandemový hráč se ke mě přidal i mladší syn. Věřím, že společně strávený čas dal spoustu nejen mě.